Karlovo náměstí jih
Největší pražské náměstí a jedno z největších náměstí v Evropě s rozlohou 80 550 m2.
Administrativně spadá pod Prahu 2, historicky pak do čtvrti Nové Město.
Dlouhou dobu neslo název Dobytčí trh, protože se zde obchodovalo s dobytkem podobně jako na Václavském náměstí, ale na Václavské náměstí se obchodovalo s koňmi tudíž původní název Václavského náměstí byl Koňský trh.
Nové Město založil Karel IV. r. 1348.
Současný název, po Karlu IV., má až od roku 1848, do této bylo nazýváno Dobytčí trh. Karlovým náměstím bylo pojmenováno k poctě svého zakladatele u příležitosti oslav pětistého výročí založení Nového Města.
Je téměř obdélníkového tvaru o přibližných rozměrech 130 × 510 m, většinu jeho plochy tvoří park (od 60. let 19. století, v roce 1884 jeho podobu určil významný český zahradní architekt František Josef Thomayer-park okolo Libeňského zámku, část Letenských sadů nebo Thomayerovy sady).
Náměstí uprostřed protíná ulice Ječná, kudy vede tramvajová a automobilová doprava. Tramvajová doprava zde existuje od konce 19.stol. po zrušení tramvajové trati na Václavském náměstí se hlavní uzel tramvajové trati přesunul právě sem na Karlovo náměstí.
Atrium nákupní galerie
vnitřní dvůr budovy se zelení, fontánou nebo plastikou
Po pravé straně můžeme vidět Atrium. Nachází se na rohu Resslovy ulice a Karlova náměstí.
První rozruch kolem tohoto místa vypukl v roce 1980 kdy bylo vystavěno metra B, kdy byla parcela využita jako centrální místo pro výstavbu celé linky a později také stanice. U ní bylo později postaveno provizorní tržiště.
Po revoluci přilákalo tak lukrativní místo řadu investorů. Zájemců bylo několik a po velmi pečlivém zvážení byla vybrána ta nejlepší nabídka s nejužitečnější koncepcí pro celé město, která bude navazovat na tradici místa, kde se Pražané setkávali při nakupování, u dobré kávy a zákusku nebo u podvečerního piva na cestě domů.
V roce 2001, téměř po 60 letech proluky, byl na slavné nárožní parcele položen základní kámen Charles Square Center. Stavba, jejíž lehkou, skeletovou konstrukci tvoří převážně slitiny hliníku a sklo, byla dokončena již v roce 2002. V mohutném podzemním prostoru po pivovarských sklepech vznikl třípodlažní základ budovy. Nad povrch bylo vystavěno devět pater budovy, která se tak stala novou dominantou náměstí. Během jediného roku vzniklo obchodně-administrativní centrum, které toto místo tolik potřebovalo.
Václavská pasáž
Pasáž, kde se nachází obchody, jako např. pekárny, kavárny, obchody s oblečením apod…
palác Charitas
Palác Charitas funkcionalistická budová z roku 1929 se dvěma moderními a klimatizovanými sály, vybavenými špičkovou AV technikou.
Velký sál má 293 m2, Malý sál 60 m2. Kapacita prostor je 350 osob.
Taneční škola Vavruška
Palác Charitas funkcionalistická budová z roku 1929 se dvěma moderními a klimatizovanými sály, vybavenými špičkovou AV technikou.
Velký sál má 293 m2, Malý sál 60 m2. Kapacita prostor je 350 osob.
Největší klasická taneční školou v České republice. Vychází z celosvětových moderních tanečních trendů.
Pořádají klasické taneční kurzy pro středoškolskou mládež ve věku 15 - 18 let, dále taneční pro vysokoškoláky i jejich podobně staré přátele a taneční pro dospělé v krásných tanečních sálech v centru Prahy a Plzně (Praha: Obecní dům, na Žofíně, ve Slovanském domě a v Paláci Charitas).
Provozují pravidelnou sobotní tančírnu standardních a latinskoamerických tanců na Karlově náměstí v Praze a ročně pořádáme pět plesů určených pro dospělou společnost a čtyři plesy kurzů pro mládež a jejich rodiče.
Krajská kancelář a sídlo KDU-ČSL
Křesťanská a demokratická unie – Československá strana lidová
Založena 1919. Je politická strana založená na dobrovolném společenství občanů, kteří se účastní společenského a politického života ve své obci, kraji a státě. Křesťanskodemokratická, konzervativní strana položená na křesťanských hodnotách a principech.
Byli založeni jako Československá strana lidová - strana pro obyčejné, slušné a poctivé lidi, kteří vědí, že normální je nelhat, nezabíjet, nekrást, nepodvádět, mít v úctě starší apod.
členi např. Maria Roithová- místopředsedkyně, Marian Jurečka- 1. místopředseda, Pavel Bělobrádek- předseda
Doporučení návštěvy
Botanická zahrada Univerzity Karlovy- ulice Na Slupi
Dvě části skleníková a venkovní část, která obsahuje přes 3 000 rostlin z celé Evropy. Ve sklenících je stálá expozice tropů a suchých subtropů. Nejcennější expozicí je kolekce Středoevropské květeny, založená v roce 1904.
Otevřeno každý den po celý rok. Botanická zahrada UK patří jako instituce k nejstarším evropským univerzitním zahradám. Jedním z nejkrásnějších období, kdy provést návštěvu je jaro. V této době zde najdete množství nádherně kvetoucích azalek a rododendronů.
Kostel sv. Jana Nepomuckého na Skalce
Nachází se ve Vyšehradské ulici na Novém městě.
Barokní kostelík patří k nejmenším barokním stavbám v Praze. V 1. pol. 18. stol. byl postaven dle projektu architekta Kiliána Ignáce Dientzenhofera. Zasvěcen byl jednomu z nejoblíbenějších patronů barokní doby, svatému Janu Nepomuckému. Jeho název také hovoří o skutečnosti, že je postaven na skále.
Schodiště a zeď zahrady vybudovány o pár desítek let později podle návrhu arch. A. Schmidta.
Půdorys má tvar osmiúhelníku.
Na hlavním oltáři je umístěn dřevěný model bronzové sochy sv. Jana Nepomuckého z Karlova mostu od Jana Brokofa z roku 1682 a sochy svaté Ludmily a svatého Václava.
Faustův dům
“nejtajemnější místo v Praze”
Dům ke kterému se váže legenda. Pověst se traduje o doktoru Faustovi, vzdělanci, který se prý upsal čertu.
Dům se nalézá vedle krásné Dientzenhoferovy brány z 1.pol.18.stol., která směřuje do zahrady kostela sv. Jana na Skalce, o kterém jsem již mluvila.
zvaný dříve Mladotovský palác
Dům byl původně gotickou stavbou ze 14. století, která byla později renesančně a nakonec barokně upravena architektem Františkem Maxmiliánem Kaňkou.
Od 2.pol. 16. století, kdy v roce 1590 tento dům koupil rudolfínský alchymista a šarlatán, proslulý Edward Kelly, začíná jeho tajemná historie. Edward Kelly si v domě zřídil laboratoř a prováděl zde různé alchymistické pokusy. Byl jedním z těch alchymistů, kteří o sobě tvrdili, že umí přetvořit olovo ve zlato. Jeho skutečná kariéra v Praze ovšem nebyla nijak slavná. Poté, co do Prahy přijel z Anglie, kde se dostal díky padělání listin do křížku se zákonem a kat mu za to uřezal obě uši, začal mít i zde se zákonem problémy. koncem 16. stol. porušil císařskou vyhlášku o soubojích, byl na něj vydán zatykač a následně byl pak vězněn na Křivoklátě. Po neúspěšném útěku, amputaci nohy a dalším obvinění za špionáž ve prospěch Polska na něj čekala cela v mosteckém Hněvíně, kde hned následujícího roku spáchal sebevraždu. Takto neslavně skončil první známý majitel Faustova domu.
Dalším jeho majitelem, který se možná o tajemnou pověst domu zasloužil mnohem více než Kelly, je hrabě Ferdinand Antonín Mladota ze Solopysk. V domě měl několik přístrojů zhotovených na principech optiky, elektřiny, magnetismu, figuríny pohybující se na natažené pero či samouzavírací dveře. Při jeho chemických pokusech prý šlehaly plameny vysoko z oken. Celá Praha v této době hovořila o řádění ďábla v tomto domě. Záliby hraběte Mladoty však měly i praktické výsledky. Pod domem prý objevil ložisko břidlice a vyráběl z ní hned tři různé a velmi oblíbené léky. Břidlicovou vodu, olej a sůl. Používaly se na kožní nemoci a revma.
A aby toto vše ještě nestačilo, tak v době romantismu byl tento dům spojen s tajemnou legendou o Faustovi, který upsal svoji duši ďáblu. Jako důkaz k této legendě přispíval otvor ve stropě, který se dlouhou dobu nedařilo zazdít.
Zatím posledním tajemným okamžikem v historii Faustova domu je doba konce II. světové války, kdy 14. února 1945 dům těžce poškodila zápalná puma shozená při americkém náletu na Prahu. Dům ale záhadně nevyhořel. Říká se, že ho zachránilo sedm koček zazděných do základů. Jejich kostry byly po válce při opravách opravdu nalezeny. Zdá se, že díky svým obyvatelům má Faustův dům o svoji tajemnou pověst postaráno již navždy.
Faustův dům také vystupuje v českém filmu Kam čert nemůže režiséra Zdeňka Podskalského z roku 1959.
Dnes je zde Lékárna.
Všobecná fakultní nemocnice v Praze
Patří mezi největší fakultní nemocnice. Ty největší řídí přímo Ministerstvo zdravotnictví České republiky. Její pracoviště se nacházejí v areálech nejen na území hlavního města Prahy, ale i mimo něj. Základ však tvoří budovy rozmístěné v části Prahy 2 zhruba v trojúhelníku Karlovo náměstí (Praha), Karlov, Albertov na Novém městě.
Spolupracuje s 1. lékařskou fakultou Univerzity Karlovy (1. LF UK) zde probíhají také významné výzkumné projekty a výuka studentů lékařství. Na odbornou praxi do VFN docházejí studenti středních a vyšších odborných zdravotnických škol.
Všeobecná fakultní nemocnice byla otevřena v roce 1790 v rekonstruované budově bývalého ústavu šlechtičen u sv. Andělů.
Strukturu nemocnice výrazně ovlivnila spolupráce s Univerzitou Karlovou, se kterou v současné době vytváří společná pracoviště.
Některé objekty nemocnice jsou výrazně architektonicky či historicky cenné. Například v roce 1875 byla dokončena novogotická stavba porodnice, dnešní Gynekologicko-porodnické kliniky VFN „U Apolináře“. Součástí areálu VFN je i slavný Faustův dům, který patří 1. LF UK
V budově u Faustova domu můžeme vidět kliniky kardiovaskulární chirurgie je chirurgická léčba srdečních a cévních chorob v celém spektru srdečních (vyjma vrozených vad u dětí) a cévních onemocnění.
Náplní činnosti II. chirurgické kliniky byla zprvu především břišní chirurgie a traumatologie. II. chirurgická klinika byla ustanovena dne 1. 4. 1922. Iniciátorem jejího založení byl prof. MUDr. Rudolf Jedlička.
Od roku 1996, kdy vedl kliniku prof. MUDr. Ivan Vaněk, se tato zaměřila na léčbu chorob srdce a cév a vyprofilovala se tak na kliniku kardiovaskulární.
pomník Benedikta Roezla
“lovec orchidejí”
Pomník věnován slavnému českému cestovateli a botanikovi 19. století postavený v roce 1898. Autory jsou sochaři Augustin Zoula a Čeněk Vosmík.
Na tomto místě se původně uvažovalo se stavbou pomníku přírodovědce Jana Svatopluka Presla (nejvýznačnější český přírodovědec 19.stol.) nebo vynálezce Josefa Ressla (vynálezce lodního šroubu) a pomník Roezlův mohl být podle dobového tisku z roku 1897 i výsledkem jazykového nedorozumění
Na přední straně jsou nápisy BENEDIKTU ROEZLOVI (12.8.1824, 14.10.1885) / SLAVNÉMU / BOTANIKU A CESTOVATELI / VĚNUJÍ / JEHO CTITELÉ. Pod římsou je kovový znak Prahy a pás s květy orchidejí.
Sousoší představuje stojícího botanika a cestovatele v klobouku a rozepjatém kabátě s knihou v pravé a bronzovou květinou v levé ruce. Za jeho nakročenou levou nohou sedí nahý indiánský chlapec s mačetou v pravé ruce.
Pomník Benedikta Roezla je kulturní památka.
Jeden z nejznámějších sběratelů rostlin v devatenáctém století.
Jeho sběratelská cesta začala v šestnácti letech, kdy jako zahradník se vydal do světa.
Proslul fenomenální pamětí, která se projevila ve znalostech řečí. Hovořil anglicky, flámsky, francouzsky, holandsky, rusky, polsky a německy.
Na zač.2.pol.19.stol. odcestoval do Ameriky. V Mexiku založil ovocnářské, květinářské a zahradnické plantáže. Mimo jiné se zaměřil na pěstování místní kopřivy – ramie (Boehmeria tenacissima), jejiž vlákna použil ke tkaní jemných textilií, pro které si sestrojil vlastní tkalcovský stav. Neťastnou náhodou mu při jeho předvádění na Kubě rozdrtil předloktí.
Přes tuto nepříjemnost se nenechal Roezl od práce odradit a pomohl rozšířit na Kubě kopřivové plantáže.
Nová tkanina si našla cestu do světa. Kubánská akademie věd jmenovala Bendikta Roezla za zásluhy o rozvoj zemědělství a průmyslu čestným členem.
Roezl zásoboval evropská zahradnictví vzácnými druhy kaktusů, jehličnanů, palem a orchidejemi.
Jedna z jeho přezdívek byla – lovec orchidejí, kterými zásoboval botanické zahrady a zahradnické firmy na celém světě. Pouze do Evropy jich zaslal statisíce.
Do evropské zahradní kultury zavedl mnoho nových druhů, z nichž několik desítek bylo pojmenováno po něm.
Jeho stopy najdeme i dnes v názvech rostlin, ale třeba i v mexickém Santecomapanu, kde nábřežní třída nese jméno Callé de Don Benito. Je to nábřeží Roezlovo. V Americe mu totiž říkali Don Benito.
Na pozvání mexického prezidenta Lerdo de Tejady za osm měsíců ozelenil hlavní město Mexiko, které přeměnil na eukalyptovou zahradu.
Benedikt Roezl byl čestným členem mnohých odborných i vědeckých organizací v Evropě a v Americe a nositelem různých medailí z květinových výstav.
pomník Jana Evangelisty Purkyně
Dílo sochaře O. Kozáka a V. Štrunce z roku 1961.
Socha stojí na žulovém podstavci
Pomník je kulturní památka České republiky
Nejmladší pomník na Karlové náměstí
Jan Evangelista Purkyně- český fyziolog, anatom, biolog, básník a filozof; otec malíře Karla Purkyně.
Narozen na zámku v Libochovicích u Litoměřic. Žil na přelomu 18. a 19. stol.
Jeden z největších českých vědců
Byl přítelem Boženy Němcové i K. Havlíčka Borovského
Se stal jedním ze spoluzakladatelů cytologie- věda zabývající se studiem buněk PROSLAVILO HO TO
Bílá budova u kostela sv. Ignáce
3. interní klinika je specializována na diagnostiku a léčbu (ambulantní i na lůžku) onemocnění v oborech endokrinologie, diabetologie, akutních i chronických poruch metabolizmu a výživy (včetně péče na Jednotce intenzivní metabolické péče) kardiologie
Součástí kliniky je Laboratoř pro endokrinologii a metabolizmus
Hlavním profilem 3. interní kliniky zaměření na prevenci, časnou diagnostiku a léčbu endokrinních, metabolických a cévních onemocnění včetně klinického výzkumu v těchto oblastech.
Jezuitská kolej
Bývalá kolej jezuitského řádu na Novém Městě.
Je považován za třetí největší jezuitský komplex v Evropě.
Založená již v roce 1628- Carlo Lurago a Pavel Ignác Bayer.. Za účelem její výstavby bylo tehdy v místě vykoupeno 23 domů a 13 zahrad.
V roce 1773, kdy byl jezuitský řád dočasně zrušen, byla v tomto objektu zřízena kasárna a krátce nato vojenská nemocnice.
Objekt je jednou z našich nejstarších nemocnic, neboť i dnes plní zdravotnické funkce, když je sídlem III. interní kliniky Všeobecné fakultní nemocnice.
Na nádvoří stojí rozměrný Pomník Samaritánů, je zde napsán nápis: "V upomínku na 1. světovou válku 1914 - 1918”. Pomník byl postaven k poctě vojáků, kteří sloužili na bojištích I. sv. války v zdravotnické službě.
Jezuité -> Jezuita je příslušník církevního řádu jezuitů, jinak také zvaných Tovaryšstvo Ježíšovo. Jezuité, které založil v 16. století Ignác z Loyoly, patřili k nejvýznamnějším církevním řádům. Jezuité byli známi tím, že byli dle vzoru svého zakladatele podřízeni tvrdé kázni, bezpodmínečné poslušnosti a téměř kasárenskému způsobu života.
Kostel sv. Ignáce
Raně barokní kostel sv. Ignáce z Loyoly stojí na rohu Karlova náměstí a Ječné ulice.
Původně byl součástí rozlehlého komplexu bývalé jezuitské koleje, která se rozkládala na jihovýchodní části náměstí. Dnes je zde fakultní nemocnice.Současné sídlo jezuitské komunity (rezidence) se nachází za kostelem v Ječné ulici č. 2.
Budování začalo roku 1665 autorem projektu a stavitelem byl Carlo Lurago. Do Prahy ho pozvali jezuité (Tovaryštva Ježíšova), kteří tu měli a dodnes mají svůj dům.
1678 byl vysvěcen pražským arcibiskupem Janem Bedřichem z Valdštejna.Dominanta interíéru je obraz hlavního oltáře od Jana Jiřího Henische z konce 17. stol. Zpodobňuje “Přijetí a oslavu sv. Ignáce v nebi..” Exterier budovy je původní ale interiér je z 2. pol. 18. sto.. ale výrazný vliv je i vliv rokoka.
Výzdoba kostela: Kostel sv. Ignáce - interiér kostela
Na malířské výzdobě kostela se podílel Jan Jiří Heintsch a na sochařské výzdobě Matěj Václav Jäckel, jehož dílo známe hlavně z Karlova mostu. Další tak trochu mystickou zajímavostí kostela je nápis na tympanonu (plocha nad dveřmi), který k vlastnímu textu připojuje i chronogram. V textu: MAIORI DEI GLORIAE et SANCTI IGNAZII HONORI PIAETAS EREXIT, jsou velkými písmeny vyznačeny vybrané číslicekteré označují letopočet 1671, kdy byla socha sv. Ignáce umístěna na střechu kostela. Celý text pak hovoří o poctě sv. Ignáci.
sv. Ignác Loyoly se narodil v Loyole ve Španělsku. V Paříži založil společně s Františkem Xaverským Tovaryšstvo Ježíšovo. Můžeme ho vidět na průčelí kostela se svatozáří. Tato svatozář byla ve své době chápána jako značně pobuřující. Dle církevních pravidel mohl mít svatozář kolem celého těla pouze Kristus, ale Jezuité byli řádem s tak silným postavením, že si tuto výstřednost mohli dovolit.
Pomník Karolíny Světlé
Pomník vytvořil sochař Gustav Zoula ve spolupráci s architektem Josefem Fantou 1910. Kombinace hladce žuly a černého mramoru.
Původně zde byly po stranách soklu velké bronzové vázy s vavřínovým dekorem (patrně odcizené).
Bronzová busta představuje portrét spisovatelky ve sta
rším věku, s šátkem přehozeným přes ramena.
Pomník je kulturní památka.
Karolina Světlá (vlastním jménem Johana Rottová, provdaná Mužáková; 24. února 1830 v Praze-7.září 1899 v Praze) byla česká spisovatelka, představitelska generace májovců. Je považována za zakladatelku českého románu.
Spisovatelka Karolina Světlá bydlela v dnes již neexistujícím historickém domě U Kamenného stolu na rohu Karlova náměstí a Ječné ulice, kde na novostavbě z roku 1910 je umístěna její pamětní deska. O vybudování pomníku usilovaly od roku 1903 dámy z Ženského výrobního spolku českého, který Světlá založila v Resslově ulici č. 5, a působila v něm jako předsedkyně
Další pomník má např. jako sochu sedící spisovatelky s knihou v ruce, Světlá pod Ještědem, autor Josef Bílek
