Staroměstský orloj

Staroměstské náměstí, Staré Město

Staroměstský orloj, astronomické hodiny na věži Staroměstské radnice, jedna z nejvýznamnějších technických památek Prahy, českých zemí i celé Evropy, je dokladem vysoké úrovně vědy a hodinářského řemesla v Čechách počátku 15. století i staletí následujících. Věž, nyní vysoká 65,5 m, byla vystavěna kolem roku 1380. Orloj (hodinový stroj a astronomickou sféru) vytvořili hodinář Mikuláš z Kadaně a astronom Jan Ondřejův zvaný Šindel před rokem 1410, z něhož pochází první písemná zmínka o orloji. Kamenická výzdoba orloje je dílem parléřovské kamenické huti. Hodinář Jan z Růže zvaný Hanuš, kterému se autorství orloje ještě nedávno připisovalo, orloj v roce 1490 opravil, zdokonalil a doplnil kalendáriem (kalendářní deskou). Další opravy se orloj dočkal v letech 1552–60 (tehdy byl mj. dozdoben pohyblivými figurami), v dalších staletích byl ale zanedbáván a šel jen občas s dlouhými přestávkami. Roku 1787 se dokonce uvažovalo o prodeji stroje do starého železa, ale hodinář J. Landesberger za pomoci astronoma A. Strnada opravil alespoň mechanickou část, která pak fungovala do roku 1824. V ohrožení se unikát opět ocitl v roce 1861, kdy jeho plánovanému prodeji zabránila až veřejná sbírka. Po požáru roku 1864 byly doplněny nové dřevěné figury apoštolů, o rok později pražský hodinář L. Hainz opravil mechanickou část orloje, byla obnovena astronomická sféra a osazena nová kalendářní deska od J. Mánesa. Roku 1866 byl lihýř (vahadlo) nahrazen unikátním chronometrem mechanika R. Božka a orloj byl konečně spuštěn. Během Pražského povstání v květnu 1945 byl orloj těžce poškozen německým dělostřeleckým ostřelováním i následným požárem, po válce byl ale restaurován a roku 1948 bylo celé soustrojí s novými soškami apoštolů od sochaře V. Suchardy a s kopií Mánesova obrazového kalendáře znovu uvedeno do pohybu. Při opravě byl orloj připojen na elektromotor (předtím se natahoval klikou). Prozatím poslední větší opravy orloje se uskutečnily v letech 1979 a 2005.

Orloj se skládá ze zhruba 350 částí, z nichž asi 3/4 jsou stále originály z počátku 15. století; původně byl celý stroj bez jediného šroubu, jen nýtovaný. Centrální a hlavní součástí orloje je astronomická část (tzv. sféra), která v zeměstředném systému zobrazuje staročeský i novodobý čas a právě probíhající astronomické jevy jako východ a západ Slunce, pohyb Slunce a Měsíce a další vzájemné pohyby nebeských těles. Dnes celé soustavě rozumí jen odborníci a ani ve středověku tomu bylo nejinak. Spodní kalendárium je srozumitelnější – ukazuje dny a měsíce s jejich astrologickými znameními. Divácky nejatraktivnější jsou ale pohyblivé figury, především postavy dvanácti apoštolů, které se postupně objevují v okéncích bývalého vězení v horní části orloje. Jsou to:

v levé okénku

sv. Pavel držící knihu a meč
sv. Tomáš s kopím
sv. Juda Tadeáš držící v levé ruce knihu
sv. Šimon s pilou
sv. Bartoloměj s knihou a nožem
sv. Barnabáš s papyrem

v pravém okénku

sv. Petr s klíčem
sv. Matěj se sekerou
sv. Jan napomínající hada
sv. Ondřej nesoucí ondřejský kříž
sv. Filip s kladickým křížem
sv. Jakub s valchařskou palicí

Po stranách orloje stojí čtyři dvojice pohyblivých postav: vlevo nahoře postavy Marnivce a Lakomce, dole Kronikáře a Anděla, vpravo nahoře Smrtky a Turka či Hudce a dole Hvězdáře a Filosofa. Každou celou hodinu se apoštolové postupně objeví před diváky a zároveň ožijí figurky po stranách orloje. Kostlivec tahá za provaz a vyzváněním zahajuje pochod apoštolů. Přitom kývá na Turka, který jeho služby kroucením hlavy odmítá. Lakomec pokyvuje hlavou s měšcem v rukou a hrozí holí, Marnivec se prohlíží v zrcadle. Po uzavření okének s apoštoly zakokrhá zlatý kohout a poté začnou odbíjet věžní hodiny.

Nejznámější pověstí vztahující se ke staroměstskému orloji je ta o mistru Hanušovi, údajném tvůrci orloje. Toho prý konšelé oslepili rozžhaveným železem, aby nemohl jinde postavit jiný, stejně dokonalý nebo snad ještě úžasnější stroj. Hanuš se pak nechal tovaryšem dovést k orloji, sáhl do soukolí a porouchal je tak, že je dlouho nikdo nebyl schopen opravit; kdo to zkusil, ten se prý ze složitosti mechanismu zbláznil. Podobná pověst se váže i k jiným orlojům v Evropě. Říká se také, že když se orloj na delší dobu zastaví, přijdou na český národ zlé časy.

Starší než Staroměstský orloj jsou jen orloje v italské Padově (1344, znovu postaven 1434) a ve francouzském Štrasburku (1352, přestavěn 1574 a 1838), přičemž pražský orloj se zachoval v nejméně změněné podobě. Další historický orloj (z konce 15. století) se v českých zemích zachoval jen v Olomouci, byl však v minulosti několikrát přestavěn a jeho historická podoba je známa jen z části. Podle starých pramenů byl koncem 14. století orloj rovněž na radnici v Kutné Hoře; na konci 14. století byl přenesen do nové budovy a 1770 zničen požárem; podrobnosti o jeho vzhledu a konstrukci se nedochovaly.