Kubistické domy
Kubismus- 2O.stol.,vznikl z odporu proti impresionismu, slavný malíř Pablo Picasso- dílo Guernica. Základem kubismu je krychle- lat. cubus. v ČR významným kubistou Otto Gutfreund- sochař, dílo: Úzkost, hlava Dona Qujiota. V Praze je nejznánjěší stavbou dům U Černé matky boží v Celetné ulici, která obsahuje výstavu Kubismu.
Kovářovicova vila
Postavena na místě zbořené Schwarzenberské vily. Majitelem je Bedřich Kovářovic. Kubistická je vila, zahrady, zábradlí, plot a schodiště. Veřenosti je nepřístupná.
Výtoň
Původ slova Výtoň pochází od slovesa “vytínat”, které dříve označovalo způsob vybírání cla vytnutím jedné dvanáctiny klád z voru z připlaveného dřeva po Vltavě. Plavením dřeva se v těchto dobách živili lidé, nazývaní podle osady Podskalí, kde žili, tzv. Podskaláci. V současné době se jméno Výtoň přeneslo také jako název pro oblast křižovatky Svobodovy ulice a Rašínova nábřeží u ústí Botiče do Vltavy.
Dnešní budova Výtoně byla právě dřívější celnice. Budova má pozdně gotické jádro a vznikla v 16. století. Patro bylo obezděno až za Rudolfa II. V budově úřadovali výběrčí Nového Města, kontrolor a dva úředníci
V 1.pol. 19. stol. celní správa zanikla a dočasně zde fungoval hostinec U Koppů. Myšlenka na vybudování muzea, které by pojednávalo o životě v Podskalí, nakonec vyhrála.
Dnes zde sídlí pobočka Muzea hl. m. Prahy se dvěma stálými expozicemi - Zmizelé Podskalí a Z dějin pražské paroplavby. Svojí základnu tady má i spolek Vltavan z roku, který uchovává starobylé tradice Podskalí.
Co můžeme vidět na druhé straně Vltavy? Anděl a Smíchov
Rašínovo nábřeží
Leží na pravém břehu Vltavy mezi Vyšehradským tunelem a Jiráskovým mostem..
Nábřeží je určeno pro automobilovou a tramvajovou dopravu a pro pěší. Na přilehlém Vltavském břehu vyplouvají parníky a lodě.
Kromě komunikace vede po většině jeho délky také náplavka. Na tzv. náplavce je značená cyklistická trasa a slouží též jako vycházková promenáda. Najdeme na ní i několik přístavišť, odkud vyplouvají lodě plavebních společností. Pravidelně se zde konají farmářské trhy, kde je možné nakoupit produkty od českých farmářů. Nábřeží je zároveň dopravní tepnou s provozem tramvají a aut.
Délka nábřeží je zhruba 950 m a nachází se zde centrální přístaviště Prahy
Rašínovo nábřeží za dobu své existence neslo různá jména (např. Podskalské nábřeží, Vltavské nábřeží, Reinhard Heydrich Ufer 1942 – 1945, nábřeží Bedřicha Engelse) a bylo děleno na různé úseky.
Úsek od Palackého náměstí k Jiráskovu náměstí byl v nábřeží přebudován v 70. letech 19. století a nejprve se jmenoval Palackého nábřeží. Úsek od Vyšehradské skály k Palackého náměstí byl ve zvýšené nábřeží přebudován počátkem 20. století a nejprve se jmenoval Vyšehradské nábřeží. V roce1990 byly obě části sloučeny pod názvem Rašínovo nábřeží.
Palackého náměstí
Náměstí na Novém Městě na Praze 2 zvané staré Podskalí a dnes patří k frekventovaným křižovatkám s důležitým tramvajovým uzlem.
Samotná oblast dnešního náměstí začala vznikat po katastrofálních povodních, které zasáhly Prahu v roce 1845. Tehdy hladina Vltavy stoupla o více než 5 metrů oproti svému normálu a způsobila v této části města velké škody. V následujících letech byl proto v těchto místech uměle navýšen terén a vybudovány pevné kamenné zdi s výškou od 8 do 11metrů , které měly pravý břeh Vltavy do budoucna před podobnými událostmi dostatečně ochránit.
Prostor Palackého náměstí je ohraničen budovami Ministerstva zdravotnictví. Za námi je ohraničen rušnou nábřežní komunikací, která zároveň tvoří předpolí Palackého mostu. Palackého most byl postaven roku 1878, od roku 1883 po něm jezdila koněspřežná tramvaj.
Nově vzniklé náměstí bylo roku 1896 nazváno po Františku Palackém.
Sousoší Františka Palackého
Monumentální sousoší bylo vytvořeno ve spolupráci sochařů Stanislava Suchardy, Aloise Dryáka a Josefa Mařatky v letech 1898 – 1902.
Za německé okupace v roce 1939, byl pomník rozebrán a podle nařízení okupační správy měl být zničen. Našli se však stateční vlastenci, kteří poničený pomník uschovali v odlehlé ohradě a nechali zarůst plevelem. Proto v roce 1948 mohl být pomník pouze doplněn o chybějící části a znovu slavnostně instalován.
František Palacký
spisovatel dostal přezdívku otec národa. díla: Život Jana Amose Komenského, Dějiny národa českého v Čechách a v Moravě. Dnes Palackého najdeme v peněženkách na 1000,-Kč
Palackého most
třetí nejstarší dochovaný most přes Vltavu v Praze. vede na Smíchov.
Na obou nárožích byly umístěny sousoší Josefa Václava Myslbeka ztělesňující postavy z českých bájí a pověstí. Šlo o sousoší Lumír a Píseň, Přemysl a Libuše, Záboj a Slavoj a Ctirad a Šárka. Tato sousoší zde stála až do 14. února 1945, kdy se na sklonku války nad Prahou objevila skupina amerických letadel s cílem zničit dopravní komunikace sloužící německé armádě. Při tomto náletu byla poničena nejen sochařská výzdoba Palackého mostu, ale byly poničeny i mnohé další stavby Prahy 2. Američtí piloti při tomto náletu údajně ztratili orientaci a popletli si Prahu s Drážďanami. Naštěstí, pokud se týká poničených soch na Palackého mostě, všechny dnes najdete zrekonstruované ve Vyšehradských sadech.
Emauzy
“zvaný Na Slovanech či Emauzy”
Nachází se v Praze 2 na Novém Městě, na území vymezeném ulicemi Vyšehradská, Trojická, Pod Slovany a Na Slovanech.
Vedle Emauz můžeme vidět i kostelík sv. Kosmy a Damiána..
Jediný slovanský klášter a centrum vzdělanosti ve staroslověnském jazyce v západní evropě v době panování otce vlasti Karla IV.
Klášter s kostelem zasvěcený Paně Marii, sv. Jeronýmovi a slovanským patronům (Cyrilu, Metodějovi, Vojtěchu a Prokopovi). Založil Karel IV. 21. listopadu 1347 pro mnichy bendiktiny povolané z Dalmácie a Chorvatska. Zdejší obřady se narozdíl od ostatních chrámů konaly ve staroslověnštině a začalo se mu říkat Na Slovanech.
Úmyslem císaře a papeže bylo upevnit slovanské vztahy a přispět k odstranění rozkolu mezi západní a východní církví. Byl to jediný slovanský klášter a jediné ne-latinské sdružení v západním křesťanstvu Karlovy říše.
Původně se tedy klášter nazýval Na Slovanech, kvůli slovanským řeholníkům, kteří zde působili. Druhé jméno kláštera se odvozuje od toho, že se při jeho vysvěcení ve 14. stol. předčítala část evangelia o zjevení Ježíše Krista učedníkům cestou do Emauz - Izraeli, a toto biblické jméno se poté ujalo.
Byly jediným klášterem v Praze i v Čechách, kde se zachovalo přijímání pod obojí (tedy vedle chleba i víno z kalicha) a navíc se staly sídlem husitské posádky.
Klášter se stal střediskem vzdělanosti a umění. Mezi studenty cyrilometodějského jazyka patřili i Jan Hus, Jeroným Pražský a další.
Vznikla zde řada výtvarných literárních skvostů, mimo jiné i tzv. Remešský evangeliář, který se přes Cařihrad, kam jej zaneslo husitské poselství, dostal až do korunovačního pokladu francouzských králů.
Stavba trvala 25 let včetně vynikající umělecké výzdoby.
Stavba stála stejné množství peněz jako Kamenný (Karlův) most. Stavitel objektu není znám.
Za oltářem (vlevo) je socha sedící Matky Boží Montserratské, při bombardování kostela v roce 1945 socha jako zázrakem nebyla poškozena a byla odvezena do kostela sv. Ignáce na Karlově náměstí, odkud byla po rekonstrukci vrácena na své původní místo. Nástěnné malby se řadí mezi nejvzácnější památky české gotiky. Křížová chodba je vyzdoben párovou malbou, tj. zobrazující výjevy z obou zákonů biblických- Starého a Nového zákona. Autory maleb byli tzv. Mistr emauzského cyklu (jehož jméno není známo), dále Mikuláš Wurmser ze Štrasburku a Mistr Oswald. Je to druh fresky, která je evropskou raritou a nejcennější památkou zachovanou z gotického období.
14. února 1945 byl při americkém náletu na Prahu zničen kostel.
Průčelí dnes zdobí moderní konstrukce podle projektu Františka Černého, která patří k nejpozoruhodnějším ukázkám pražské moderní architektury.
Další zajímavostí z novodobé historie kostela je období druhé poloviny 80. let minulého století, kdy klášteru hrozil téměř naprostý zánik. Tehdejší nejvyšší orgány došly k závěru, že z tohoto kostela by byly ideální garáže. Naštěstí přišla včas revoluce a kostel byl postupně opraven a znovu vysvěcen.
Během 2. pol. 20. stol. sídlila v klášterních budovách Československá akademie věd. Nyní je areál pod církevní správou benediktinů ti do Emauzy přišli na konci 20. stol. z italské Notie, což bylo rodiště sv. Benedikta.
Pohled na věže, na které bylo opravdu použito pravé zlato je jedinečný. Prohlédněte si obě věže a všimněte si optického klamu, reálně jsou obě věže stejně vysoké.
Emauzy jsou národní kulturní památkou.
Pomník před Emauzy
Památník československých legionářů,původně pojmenovaný "Praha svým vítězným synům”.
Vytvořením pomníku koncipovaného jako památník Pražanům padlým v I. světové válce- legionářský pomník (členi dobrovolné jednotky zahraničního odboje za
1. světové války), sochař profesor Josef Mařatka (1874-1937), Myslbekův žák. Autorem sochařské výzdoby pomníku byl Josef Mařatka
Spodní část 16 m z žulového obelisku, obepínajího postavy sedmi legionářů (jednoho italského, dvou ruských a čtyř francouzských) a ženská figura, symbolizující město Prahu, kterou ozdobuje lipový prapor..Součástí pomníku byly i nápisy. Na průčelní straně monolitu kupříkladu dvojverší z básně Viktora Dyka Země mluví: „Opustíš-li mne, nezahynu. Opustíš-li mne, zahyneš!“
V roce 1940 byl, na rozkaz nacistů, jako připomínka naší státnosti, odstraněn a zničen.
V původní podobě obnovený pomník, včetně všech nápisů, sochařky Kateřiny Amortové, byl slavnostně odhalen 28. října 1998. pomník byl znovu odhalen v den 80. výročí vzniku Československa.
Na Moráni
Spojuje Palackého náměstí a Karlovo náměstí. Měří cca 240 m.
Ulice v současné podobě, původně vedla jen od Vltavy k Václavské ulici, vznikla v polovině 19. století a dostala název Na Moráni.
Název je údajně odvozen od pověsti, že stojí na místě zahrady, kde byla umístěna socha bohyně smrti Morany. Původní ulice se nazývala Emauzská ulička, či Emauzská.
V této ulici se nachází pamětní deska Leoše Janáčka (Nachází se na Karlově náměstí u tramvaje vrchol ulice Moráně)- hudební skladatel, narodil se a zemřel v Hukvaldech na severovýchodní Moravě, zemřel na zápal plic. Nejznámnější dílo Její pastorkyňa.
