Spálená
Dnešní Spálenou ulicí vedla ve středověku jedna z nejdůležitěkších cest z Vyšehradu na Pražský hrad.
V ulici se začali usazovat převážně kováři, a proto její první název už ve 14. století byl Kovářská. Později získává ulice pojmenování Flašnéřská. Flašnéři pracovali s plechem jako dnešní klempíři. Na poč. 16. stol. zničil v ulici požár dvacet domů. Tato událost dala ulici jméno a je používané až dodnes
Městský soud vchod
Dominanta severní strany Karlova náměstí je monumentální pseudoklasicistní budova bývalého c. k. trestního soudu a objekt plní obdobnou funkci dodnes, neboť v něm sídlí Městský soud v Praze a Obvodní soud pro Prahu 4.
Farní kostel Nejsvětější Trojice ve Spálené
Barokní kostel stojí na místě zrušeného židovského hřbitova. Byl postaven pro řád trinitářů ( Řád Nejsvětější Trojice pro vykupování zajatců od Marů), kteří přišli do Prahy v roce 1705.
Stavba kostela byla zahájena roku 1708 podle návrhu Oktaviána Broggia. Staviteli byli Kryštof Dientzenhofer a Jan Jiří Aichbauer. K vysvěcení došlo v roce 1713.
Celá stavba vyjadřuje symboliku trojice, což je patrné na vstupním průčelí, které směřuje do Spálené ulice. Má tři vchodové portály a nad nimi tři okna. Vpravo od průčelí je socha sv. Jana Nepomuckého v kubistické zídce, vlevo za polokruhovou brankou je kopie sochy sv. Judy Tadeáše od akademického sochaře Jiřího Nováka.
Chrám je trojlodní s kopulí nad hlavní věží, každá loď je rozdělena do tří polí. Klenby zdobí malby Antonína Schlachtera, hlavní oltářní obraz Nejsvětější Trojice je od A. Maulbertsche.
V osmdesátých letech dvacátého století byl kostel ve velmi zchátralém stavu a uvažovalo se o jeho zbourání. V devadesátých letech naštěstí došlo k postupné rekonstrukci. Rekonstrukce byla dokončena v roce 2004.
Od r. 2009 využívá kostel řeckokatolická farnost pro věřící ze Slovenska či Ukrajiny.
Lazarská
Na Novém Městě, na hranici městských částí Praha 1 a Praha 2, spojuje ulice Vodičkovu a Spálenou.
Od počátku 19. století ujalo se pojmenování Masný trh. Masné krámy byly zde od středověku až do roku 1898
Někdy v 80. letech 19. století pojmenování k původnímu a asi nejstaršímu názvu podle kostelíka sv. Lazara, ulice získala název Lazarská.
dům Diamant v Lazarské
Na rohu ulic Spálené, Lazarské a Magdaleny Rettigové. Činžovní dům Diamant je kubistická budova z let 1912–1913.
V domě sídlí banka, galerie Spolku umělců „Mánes“( vystavují zde např. Zoubek, Lasovský a Klimeš…)- zaměřuje se na kresbu, grafiku, architekturu, design, užité umění, scénografii, fotografii i experimentální polohy mladé výtvarné scény. kresbu, grafiku, architekturu, design, užité umění, scénografii, fotografii i experimentální polohy mladé výtvarné scény. a některé další instituce.
Autorem kubistického domu na rohu ulic Spálená a Lazarská, byl zřejmě Emil Králíček a Matěj Blecha.
Jeden čas v přízemí byl i Tuzex- byla v dobách československého socialismu a dočasně po Sametové revoluci síť obchodů, ve kterých se za valuty zahraničních měn nebo tuzexové poukázky (tzv. bony) mohlo koupit zahraniční, zejména západní zboží, které nebylo v normální síti prodejen k dispozici.
Tento obytný dům byl v roce 1994 rekonstruován a přízemí upraveno na prodejnu automobilů.
Majitelem domu byl malíř, diplomat a spisovatel Adolf Hoffmeister, který zde také žil. Během svého pobytu v Praze zde také pobýval Vladimir Vladimirovič Majakovskij ( ruský spisovatel futurista díla Obraz v kalhotech, Člověk, Miluji.)
V interiérech domu, na chodbě a na schodišti k bytům se zachovaly kubistické prvky vybavení, jako lustry, lampy, schodišťová zábradlí, dveře či leptaná okenní skla.
Po pravé straně se nachází Obvodní státní zastupitelství pro Pahu 2
Pedagogicka fakulta Univerzity Karlovy- ulice Magdaleny Rettigové
Karlova Univerzita je nejstarší česká a zároveň i středoevropská univerzita byla založena Karlem IV.v roce 1348. Pedagogická fakulta Univerzity Karlovy vznikla v listopadu 1946.
počet studentů je přibližne: 4848
počet absolventů je přibližně: 924
Ulice je pojmenovaná podle významné kuchařky, neboť ke 100.výročí narozenin M.D.Rettigové byla v ulici založena kuchařská škola. Dnes je v budové Pedagogická fakulta UK.
pasáž Vlasty Buriana
známý jako Král komiků, byl český divadelní herec, režisér, zpěvák, divadelní ředitel, sportovec, podnikatel, filmový herec, spisovatel, mim a imitátor, který se díky své nespoutané živelnosti a potřebě být všude první vypracoval mezi skutečné hvězdy českého filmu a divadla.
V pasáži se nachází divadlo Komedie, které stojí ve funkcionalistickém paláci z roku 1930 od architekta Josefa Karla Říhy, na konci bloku Jungmannovy a Vladislavovy ulice. dnes ministerstvo financí.
Divadlo Vlasty Buriana, založené roku 1925. Burianovo divadlo bylo na přelomu třicátých a čtyřicátých let nejen jedním podnikatelsky nejúspěšnějších podniků v Praze, ale také důležitým kulturním centrem a jedním ze základů kultury v tehdejším Československu. Název Divadlo Komedie vznikl v roce 1950 a původně náležel divadlu ve Stýblově pasáži na Václavském náměstí.
Dnes se zde hraje např. Maryša od bratrů Mrštíků nebo dokonalá svatba … Dnes zde hrají významní herci jako např. Kristýna Leichtová, kterou proslavil seriál Comeback, Jaromír Nosek- kterého můžeme znát z Účastníků zájezdu či Román pro ženy, Bathory, Jan Zadražil- známeho z tv seriálu Cesty domů, Zdivočelá země, Rodinná pouta,Vy nám taky šéfe- film
Generální finanční ředitelství
Stojí ve funkcionalistickém paláci z roku 1930 od architekta Josefa Karla Říhy. Dnes je generálním ředitelem finančníctví Ing. Martin Janeček.
Galerie u Řečických
Tento původně gotický dům je nemovitou kulturní památkou. První zmínka o domě se datuje z doby Karla IV. z roku 1377. Nyní jsou prostory galerie k pronájmu.
Pokud bychom se vydali Jungmanovou ulicí mohli bychom zde nalézt divadlo Kalich. Dnes se zde hraje např. Don Quiote, Robin Hood, Mauglí, Herci: Bára Basiková, Michaela Doubravová, Zbyněk Fric, Dalibor Gondík, Iva Janžurová, Oldřich Kaiser…
Vodičkova
Křižovatka ulic Lazarské a Jungmannovy vytváří malý prostor, na němž ve středověku byla studna, pak nepatrně odbočuje z původního směru a končí v centru Václavského náměstu.
Jan Vodička, bohatý novoměstský řezník, podle něhož má ulice název, v 15. století vlastnil v ulici největší dům (čp. 699), dnes palác U Nováků.
V jámě, Nad jámou, Na louži nebo V močále názvy ze 14. a 15. století. Podle řemeslníků, kteří se tady začali usazovat, získala ulice jméno Pasířská, severní část potom Stará Pasířská, aby se odlišila od Nové Pasířské, což byla dnešní ulice Palackého. Od druhé poloviny 15. století platí pak už název Vodičkova.
Úřad městské části Prahy 1
Novoměstský pivovar
Je jedinečná restaurace a minipivovar v centru Prahy. staročeská restaurace v Praze 1.
Dnešní dům vystavěl známý pražský architekt František Buldra roku 1902.
Tento rozsáhlý komplex má bohatě a atraktivně dekorovány interiéry od stylu gotických sálů až po 20.-30. léta minulého století, včetně letní terasy. Celková kapacita je 400 míst. Novoměstský pivovar se specializuje na typicky českou kuchyni - naleznete zde klasické speciality, jako je dršťková nebo řízná česneková polévka, svíčková, pivovarský guláš, pečené vepřové koleno servírované s křenem a hořčicí, pečené sele atd…
Fakultní škola pedagogické fakulty UK
ZŠ Vodičkova
Vznikla v září 1998 spojením nejstarší základní školy v Praze v Jindřišské ulici a bývalé Dívčí školy Vodičkova 22. Budova ve Vodičkově 22 byla postavena v letech 1866-1867 v českém novorenesančním slohu na návrh architekte Ignáce Ullmanna a stojí na místě bývalého obecního domu a kovárny.
Výzdoba na budově je provedena ve sgrafitu podle nákresu malíře J. Scheiwla. Na provedení se podílel i J. V. Myslbek, tehdy devatenáctiletý.
Škola je od roku 1994 fakultní školou PF UK, spolupracuje také s ostatními fakultami UK. Škola se orientuje na esteticko – výchovné předměty, především však na výtvarnou výchovu
ulice Palackého
Památný dům Františka Palackého a Františka Ladislava Riegra
MacNevenův (či MacNevenovský) palác
Palác U Nováků
Obchodně-administrativním komplex. Vlastník a majitel Jan Novák. Secesní dům U Nováků projektoval arch. Osvald Polívka. Průčelní fasáda vyniká barevností.
Divadlo abc
V paláci u Nováků. Původně získalo název Osvobozené divadlo W+V (Voskovce a Wericha). V letech 1955-61 vedl divadlo Jan Werich, který se pokusil navázat na tradici někdejšího Osvobozeného divadla.
Po znárodnění se zde vystřídali Kašpárek, Šmidra, Spejbl a Hurvínek a nechyběli ani Karafiátovi Broučci.
Jeho zástupcem a zároveň novým partnerem byl Miroslav Horníček – v té době byly uvedeny např. hry Limonádový Joe či Caesar.. V roce 1958 byla scéna z administrativních a politických důvodů přejmenována na ABC. Po skončení sezony 1961-62 bylo ABC jako samostatný subjekt zrušeno a celý soubor a působiště převzala Městská divadla pražská.
Od roku 2005 se s nástupem Ondřeje Zajíce na místo ředitele stávají Divadlo Rokoko a Divadlo ABC opět společným subjektem.
Dnešní herci: Dana Batulková, Veroika Gajerová, Zdeněk Dolanský…
Dnešní hrané hry (divadlo Rokoko i ABC): Bylo nás pět, Happy End, král Lear, Želary (od Legátové)
Lucerna
secesní srdce Prahy
V pasáži se nachází kino v secesním stylu, několik obchodů a barů a také originální socha výtvarníka Davida Černého - parodie na rytířský pomník sv. Václava.
Secesní palác Lucerna z roku 1920. Vznikla podle návrhu Ing. Stanislava Bechyně a projektu J. Čamského a Václava Havla. Byla jedna z prvních železobetonových staveb v Praze
Propojuje Vodičkovu se Štěpánskou ulicí.
V atriu uprostřed pasáže od stropu visí provokativní socha sochaře Davida Černého - sv. Václav sedící na břiše mrtvého koně.
Stavbu realizoval stavitel Ing. Vácslav Havel (dědeček bývalého prezidenta České republiky Václava Havla). Zajímavostí je, že palác měl původně sloužit jako hokejový stadion. Po roce 1989 byl Palác Lucerna vrácen zpět rodině Havlových a je nyní v majetku manželky Havla paní Dagmar Havlové. Jedná se o památkově chráněný komplex.
Palác Lucerna se stal centrem kulturního a společenského života v Praze a v jeho prostorách se odehrávalo mnoho významných společenských událostí. Svůj statut zachovává do dnešnich dnů, kdy je Palác Lucerna nositelem odkazu bohaté kulturní tradice České republiky.
Václavské náměstí
2. největší náměstí v ČR (délka 750 m, šířka 60 m), část: Nové Město Pražské. Vede od Národního Muzea k Můstku
založeno Karlem IV. 1348- založení Nového Města, Koňský trh- Koňská brána zbořena r. 1875 -> 1885-1890 Národní Muzeum -> obchodování s koňmi do 2.pol.19.stol. (1877)
Václav.nám.- název 1848 K.H.Borovský
Trafouš název- Pražská mládež v 50.-60.letech, londýnské Trafalgar square- shromažďvací funkce jako Václavák
do 1.pol.20.stol. bez středního pásu -> tramvaje po okrajových str.nám.-> 1980 provoz ukončen-> kytky, keře
významné události: říjen 1918 u pomníku vyhlášen vznik Českoslovesnka-> přečetl Alois Jirásek-> před sousoším vytesáno toto datum
16. ledna 1969 před Národním muzeem se upálil Jan Palach protest proti okupaci československa vojsky Varškavské smlouvy-> po r. 1969 pomník před Národním muzeem, pomník Palacha
80.léta 20.stol. -> vystoupení proti komunismu, listopad 1989- demonstrace přes 100 000.
Kino Světozor a pasáž
Vybudováno 1918. Několik let po první projekci bylo kino přeměněno na kabaret, ale k původní funkci se vrátilo v roce 1957.. V roce 1968 byl ve Světozoru uveden Kinoautomat představený původně na výstavě Expo ’67 v Montrealu.(Člověk a jeho dům je první interaktivní film na světě, ve kterém diváci mohou zasahovat do průběhu děje. Film se vždy v určitém napínavém momentě zastaví, na jeviště před plátno vyjde moderátor a vyzve diváky, aby pomocí dvou tlačítek ve většinovém hlasování rozhodli, jak bude příběh dále pokračovat. Spolupráce s elitou šedesátých let)
Kino Světozor je umístěno na rohu Václavského náměstí a Vodičkovy ulice v Paláci České banky č. p. 791. Ten byl vystavěn v letech 1914–1918 a architektonicky spadá do období secese a moderny. Autorem projektu byl Osvald Polívka, fasádu navrhl Josef Sakař.
Původní název kina byl Elektra, zakrátko byl však změněn na Světozor.
Dosud poslední rekonstrukce byla provedena v letech 2007–2008. Sál byl vybaven novými sedačkami, ozvučením, oponou a zvukovou izolací.
Dnešní filmy: Rebelové, Trabantem do posledního dechu, Ave Cesar…
Františkánské zahrady
Ojedinělá přírodní oáza v samém centru města.
Menší zahrada u kostela Panny Marie Sněžné mezi Václavským a Jungmannovým náměstím vznikla původně jako mnohem větší středověká zahrada kláštera karmelitánů (je katolický řád založený ve 12. století poustevníky žijícími v ústraní v pohoří Karmel v dnešním Izraeli) po roce 1348 v rámci první části výstavby Nového Města.
Zahrada měla výrazně užitkovou funkci, byly zde bylinářské, květinářské i zelinářské záhony a ovocné stromy, františkání zde pěstovali i koření.
Zahrada byla veřejnosti zpřístupněna po vyhnání františkánů komunisty v roce 1950 a používána jako spojka mezi Václavským a Jungmannovým náměstím.
V letech 1989 — 92 byla zahrada uzavřena, aby se uskutečnila její generální rekonstrukce podle návrhu architekta Josefa Kuči a s pomocí arch. Ivany Tiché. Výtvarnou výzdobu provedli ak. sochaři Stanislav Hanzík (prameník Chlapec s mušlí a plastika Ezop) a Josef Klimeš (prameník Divoženky, též Poletuchy).
Současný půdorysný rozvrh zahrady je shodný s raně barokním členěním.
Osou zahrady je široká pohodlná spojovací cesta kolem raně barokního altánu, původně patrně kaple z přelomu 17. a 18. století, u níž je oplocená bylinářská zahrádka.
Panna Maria Sněžná- kostel
Tato stavba se proslavila díky mnoha významným osobnostem naší historie. Kostel Panny Marie Sněžné byl založen císařem Karlem IV v roce 1347. Ten dal chrám vystavět jako budoucí korunovační chrám a jako klášterní svatyni řádu karmelitánů. Podle původního projektu měla vzniknout monumentální, 40 metrů vysoká stavba. Nakonec byl podle tohoto plánu postaven pouze kněžiště a klášter. I tak je kostel považován za jednu z nejvyšších pražských církevních staveb.
Dnes kostel ukrývá největší oltářní stavbu v Praze a je vyhledávaným místem pro příjemné procházky v klášterní zahradě.
Kostel Panny Marie Sněžné se proslavil v době husitské, kdy zde kázal významný husitský kazatel a reformátor Jan Želivský. Peklo husitských válek se však nevyhnula ani této památce, a protože nebyly prostředky a její opravu, začala stavba pomalu chátrat. V roce 1606 se komplex dočkal nových majitelů – řádu bosých františkánů.
Ti neprodleně začali s rekonstrukcí stavby. Gotická klenba, která se v kostele zřítila, byla nahrazena renesanční konstrukcí. Rekonstrukce se dočkal i přilehlý klášterní komplex. Při klášteře byla vybudována i překrásná zahrada, kde měli františkáni pro vlastní potřebu pěstovat užitkové plodiny. Zahrada se postupně proměnila na park, v jehož středu byla vystavěna kaple.
Interiér kostela upoutá jednou z nejmohutnějších oltářních architektur v Praze. Dominantou kostela je barokní sloupový oltář ze 17.stol. s monumentálním 7m křížem. Tento černozlatý oltář je vůbec nejvyšším v Praze. Kromě hlavního obrazu Panny Marie Sněžné je na oltáři umístěno množství soch, znázorňujících v. Jana Křtitele, sv. Petra, sv. Pavla a sv. Františka z Assisi či sv. Anežku Českou. Nad vstupním portálem si můžete prohlédnout obraz Panny Marie Sněžné od Viktora Foerstera, které byl chrám zasvěcen.
Jungmanovo náměstí
Náměstí je od roku 1878 pojmenováno po českém národním buditeli, jazykovědci, básníkovi a překladateli Josefu Jungmannovi (1773-1847). Vrcholem jeho rozsáhlého díla byl pětidílný Slovník česko-německý, Slovník ustálil spisovnou podobu novodobé češtiny a Jungmann v něm shromáždil na 120 000 slov.
V starší době se prostor nazýval náměstí Panny Marie Sněžné, neboť v roce 1347 zde Karel IV. založil kostel tohoto zasvěcení.
V 19. století dostalo náměstí pojmenování U Františkánů nebo Františkánský plácek. To se odvíjelo od té skutečnosti, že od začátku 17. století náležel klášter při kostele Panny Marie Sněžné františkánskému řádu.
Plasticky upravený kubistický sloup uličního osvětlení s lucernou.
Nad portálem bývalé hřbitovní branky je i tympanon s reliéfem znázorňujícím scénu korunování Panny Marie božskou Trojicí. Reliéf bývá datován k letům 1360-1380.
V popředí náměstí stojí pomník Josefa Jungmanna. Iniciátorem zbudování pomníku byl spolek Svatobor. Základní kámen byl položen 13. července 1873. Bronzová socha národního buditele v nadživotní velikosti je dílo Ludvíka Šimka z roku 1878. Architektonickou úpravu provedl Antonín Barvitius. Slavnostní odhalení pomníku se konalo 15. května 1878.
Galerie Petr Brandl
Byla otevřena na počátku devadesátých let jako jedna z prvních prodejních soukromých galerií v Praze se zaměřením převážně na evropské klasické malířství 17. – 20. století.
Plocha 300 m² se ve dvou podlažích představují hodnotná umělecká díla nejen z českých zemí, ale i z Rakouska, Německa, Francie, Itálie a dalších.
Petr Brandl- byl český malíř, jeden z hlavních představitelů vrcholného baroka v Čechách, dílo např. Návrat ztraceného syna- v Národní galerii v Praze
Palác Adria
Významná kulturní památkou moderní architektury.Palác Byl postaven pro italskou pojišťovnu, která zde roku 1910 zakoupila původní dvoupatrový palác. Tento palác zde byl vybudován o 100 let dříve.
Pojišťovací společnost nechala starý palác zbourat a v letech 1923 - 24 provedla stavbu nového paláce na ploše přes 2 000 m2. Stavbu projektoval arch. Josef Zasche, k realizaci fasád bylo vybráno nové barevné řešení od architekta Pavla Janáka ve stylu rondokubismu (český obloučkový kubistický sloh).
Fasáda je velmi výrazně architektonicky členěna. Horní patra jsou ztvárněna v podobě mohutných věží s cimbuřím, čímž připomínají italské renesanční paláce a zároveň jakoby pevnostní objekt. Později architekt Zasche doplnil svůj projekt o biograf v suterénu a vyřešil vnitřní dispozici paláce s centrální dvoranou a pasážemi. Interiér pasáže je pojednán luxusně: obložení růžovohnědým rakouským mramorem, zářící mosaz na stěnách, svítidlech a lustrech. Na podlaze je mramorová mozaika v tehdy obvyklé barevné kombinaci červeno-modro-bílé. Dnes zde najdete prostory Divadla Bez Zábradlí- bylo založeno roku 1990 Karlem Heřmánkem, ředitelem divadla, herci: Jiří Bartoška, Karel Heřmánek, Dana Morávková, Václav Vydra, Rudolf Hrušinský
hry: Jistě pane preimiére, Blbec k večeři…
Do středu průčelí Atria do Národní třídy je na římsu parapetu umístěno novoklasicistické kovové sousoší Adrie (Mořeplavby) od Jana Štursy. Je 5 m vysoká a váží 3 - 4 tuny. V hale je pak orloj se sochařskou výzdobou Bohumila Kafky: Den a Noc, Slunce a Měsíc a 12 sousoší Zvěrokruhu.
Již od konce dvacátých let se ve druhém patře tohoto architektonického klenotu nacházela známá pražská koncertní kavárna Reunion. Na jejím místě byla na jaře roku 2007 otevřena Kavárna Adria.
Doporučení:
Quadrio- obchodní centrum
Pohyblivá socha Franze Kafky- spisovatel dílo Proměna.
Téměř11m vysoká pohyblivá hlava Franze Kafky od Davida Černého je nejdominantnějším uměleckým prvkem stavby nového komplexu Quadrio.
Zajímavá čísla:
42 pater
24 tun nerezového plechu zrcadlového lesku
39 tun hmotnost
1 km kabelů
10,6 m výška
