Tančící dům
“první moderní porevoluční stavba v Praze”
poloha: pravý břeh Vltavy na rohu Rašínova nábřeží a Jiráskova náměstí
název: Ginger and Fred, Nationale Nederlanden Building- původní název
Metaforický název Tančící dům získala budova podle svých věží, které připomínají postavy tanečníků Freda Astaira a Ginger Rogersové. Tanečníka představuje zděná věž, jeho partnerku skleněná věž. S trochou nadsázky se dá říci, že návštěvník budovy může při vstupu tanečnici Ginger nahlídnout pod sukni.
V místech nynějšího Tančícího domu stál činžovní dům. Dům, který tu stál zničily za 2. světové války 14.2.1945 (stejně jako Emauzy) bomby amerických letadel, když si Američané spletli Prahu s Drážďany. Až do počátku 90. let 20. století zůstala tato plocha prázdná a nevyužitá.
Začátkem 90. let chorvatský architekt Vlado MIlunic spolu s Václavem Havlem si začali pohrávat s myšlenkou výstavby nové budovy. V tuto dobu Václav Havel bydlel v sousedním domě a Vlado Milunic mu navrhoval rozdělení bytu a přitom se bavili, jaký dům by mohl stát vedle. Vlado Milunic dal nabídku architektovi Franku Gehrymu, který prý nabídku přijal proto, že „pro zemi, jež dala Americe Jaromíra Jágra, udělá cokoli“ Interiéry částečně zařizovala česko-britská architektka Eva Jiřičná.
V roce 1992 pozemek koupila nizozemská pojišťovna Nationale Nederlanden, 3. září 1994 byl položen základní kámen nové budovy. Provoz budovy byl zahájen 20. června 1996
Na vrcholu věže symbolizujícího tenečníka je kupole s konstrukcí z kovových trubek potažená nerez síťovinou s oky o rozměrech 10 x 10 mm, zahalená do pomyslných vlasů. Představuje hlavu medúzy. Konstrukce byla dopravena na vrchol pomocí helikoptéry.
Dům má devět podlaží, místnosti jsou nesymetrické a jejich stěny šikmé. Dům vystupuje z uliční čáry do linie chodníku. V budově je v 6 podlažích 2965 metrů čtverečních využitelných kancelářských ploch, v nejvyšším patře je restaurace o ploše 679 metrů čtverečních, v přízemí a suterénu (původně zamýšlených jako prodejní plochy) je konferenční středisko o ploše 400 metrů čtverečních.Původní prostory kongresového centra a galerie byly později také přeměněny na kanceláře.Přízemí je řešeno jako velkoprostor s přístupem od hlavní recepce a z venku od nábřeží. V přízemí se nachází kavárna. Na vrcholu domu najdete vyhlídkovou terasu, kde můžete obdivovat Prahu a prohlížet si její panorama kruhovým výhledem o 360 stupních.
Koncem roku 2013 budovu za 13,35 milionů eur (v přepočtu 360 milionů korun) koupila Pražská správa nemovitostí, kterou vlastní Václav Skála.Nový vlastník zachoval v budově kanceláře, i když zvažoval využití části budovy pro nekomerční účely.
ocenění: V r. 1996 získal Tančící dům prestižní ocenění amerického časopisu Time v kategorii design roku; v českém časopise Architekt se dostal mezi 5 nejvýznamnějších českých staveb 90. let 20. stol. Česká národní banka vybrala Tančící dům jako příklad současné budovy na jednu z deseti mincí cyklu Deset století architektur
Jiráskovo náměstí
poloha: pravý břeh Vltavy
rozloha: čtvercový tvar 70x70 metrů
Za námi můžeme vidět i stejnojmenný Jiráskův most, který byl vystaven r. 1929 a je sedmým mostem přes Vltavu směrem po proudu řeky v Praze. Za Mánesem se nachází most Legií a poté Karlův most, na druhé straně je Palackého most, Železniční most, který je u Výtoně.
Ze tří stran je náměstí obestavěno domy, ze severní strany je zakončeno Masarykovým nábřežím s dominantní budovou SVU Mánes- (Spolek výtvarných umělců) s výstavní síní a uměleckou kavárnou.
(výtavní síň, který nechal postavit Spolek výtvarnýh umělců Mánes 1928-1930, nyný galerie Mánes spravuje nadce Český fond umění a nyní se pořádají výstavy významných umělců a kulturní akce) a s černou Šítkovskou vodárenskou věží na jižním cípu Slovanského ostrov.
Ve středu náměstí dominuje bronzová socha Aloise Jiráska spisovatel, kterou vytvořil Jaroslava Fragnera prof. Karel Pokorný. Socha vznikla v roce 1954 a byla osazena v roce 1960. Alois Jirásek se narodil v roce 1851 v Hronově, po studiích dlouho působil v Litomyšli jako středoškolský profesor, od roku 1888 žil v Praze a bydlel v domě na rohu Resslovy ulice a dnešního Jiráskova náměstí, kde je dnes jeho pomník. Jirásek byl významný prozaik, dramatik a politik. Tematicky se zabýval českými dějinami. Aloise Jiráska máme nejvíce spjatého s dílem Starých pověstí českých. Sousední dům vedle Tančícího domu je významný tím, že v něm žili a tvořili spisovatelé Eduard Bass a Jan Drda
Z Jiráskova náměstí můžeme vidět Slovanký ostrov nazývaný Žofín.
Ostrov, který je významným centrem společenského a kulturního života města.
Vltavský ostrov, který se táhne podél Masarykova nábřeží mezi Jiráskovým mostem a mostem Legií.
rozloha: 2,2 ha
Vznikal v 17. století postupně naplavováním půdy za Šítkovskými mlýny, které stávaly v místě dnešního Mánesa při Novoměstské vodárenské věži, a býval mnohem menší.
Na tomto ostrově byla poprvé uvedena Božena Němcová do společnosti. -> před Žéfínskou budovou má i vlastní sochu .> dílo sochaře Pokorného. Na Slovanský ostrov byla umístěna v roce 1955. Právě tady se v roce 1843 Božena Němcová zúčastnicla svého prvního velkého plesu.
Ostrov v minulosti nesl také název Barvířský podle barvíře kůží Josefa Ignáce Saengera, který jej od 1. pol. 19. stol.vlastnil.
Významnou událostí na ostrově byl Slovanský sjezd, který se zde konal v 1. pol. 18: stol., na jehož památku byl ostrov přejmenován na Slovanský.
Dnešní budova na Žofíně vznikla roku 1884- neorenesanční palác podle návrhu Jindřicha Fialky. Ostrov se tak až do postavení Obecního domu ujal úlohy centra českého společenského života. V budově Žofína se různé společenké akce konají velmi často dodnes. Tradiční místo pro pořádání plesů a koncertů, kde dirigoval svůj koncert Richard Wagner
Na jižním konci ostrova byla v 1. pol. 20. stol. v těsné blízkosti Šítkovské vodárenské věže vybudována spolková budova SVU Mánes ( Spolek výtvarných umělců) s výstavní síní a uměleckou kavárnou.
Na tomto ostrově se natáčely scény k filmu Jak utopit doktora Mráčka aneb Konec vodníků v Čechách.
Slovanský ostrov i budova paláce Žofín byly zasaženy srpnovou povodní v roce 2002. Byl poškozen celý suterén s kompletním skladem aparatury, počítačů a nábytku.
Dále z Jiráskova náměstí můžeme vidět Střelecký ostrov.
Katastrálně spadá Střelecký ostrov do Starého Města. S oběma břehy je spojen mostem Legií.
Zskal i různé názvy: Malé Benátky, Hořejší či Malý ostrov, Ostrov pod mostem, Trávník, Vodní dvůr a také "šicinzl", což bylo počeštělé Schützeninsel, tedy Střelecký ostrov.
První doložené zmínky jsou datovány do 12. století. Ve 14. století sloužil jako cvičiště ve střelbě z luků a kuší. V období třicetileté války byl ostrov opuštěn, aby od 18. století opět sloužil střelcům ale i veřejnosti pro zábavu.
Ostrov zažil velké povodně v letech 1890 i 2002. Po druhé zmíněné byl ostrov znovu zpřístupněn v květnu 2003. I povodeň 2013 způsobila problémy a ostrov byl poté uzavřen a znovu rekonstruován.
Nyný se zde nachází park, sportoviště a restaurace, každorořně se zde konají kulturní akce, koncerty a slavnosti.
Kostel sv. Václava na Zderaze
(Zderaz je zaniklá osada na území dnešního Nového Města v Praze)
Nachází se na terase na nároží Resslovy a Dittrichovy ulice.
Původně románský kostelík sv. Václava na Zderaze stával na svém místě ještě dávno před vznikem Nového Města pražského, které vzniklo za vlády Karla IV. v r. 1348.
Dnes si jen těžko představíme, že stával stejně jako i celé jeho okolí na Břežské skále, která místy dosahovala až 20 m. Skála se táhla až k Vltavě, ale při velké pražské asanaci ( radikální ozdravující přestavba centrálních čtvrtí Prahy na přelomu 19. a 20. století) kolem roku 1900 byla spolu s okolní zástavbou bohužel odstraněna.
Kostel je jednolodní gotickou stavbou, která vznikla přestavbou původního románského kostelíka z 12.stol.V kněžišti se dochovaly zbytky gotické malby z období kolem roku 1400. V 17. století tak zde stála rozsáhlá klášterní budova. Roku 1673 zde nalezl útočiště známý malíř Karel Škréta 2. září totiž v Rytířské ulici v Praze zabil v souboji svého soka. Za zdmi kláštera se Škréta ukrýval rok a vytvořil zde známý 32dílný cyklus obrazů s tématem svatováclavské legendy.
Klášter sloužil od 19.stol. jako Svatováclavská trestnice a kostel sv. Václava tedy sloužil jako kostel vězeňský. Kvůli špatným hygienickým podmínkám a vysoké úmrtnosti vězňů bylana konci 19. stol. věznice zrušena a později zbořena. v 19. stol. byl kostel znovu vysvěcen a novogoticky přestavěn. O něco později jej pak zakoupila Církev československá husitská, která ho užívá od roku 1927.
Legenda:
K tomuto místu se také váže jedna z méně známých pražských legend, podle které v těchto místech zabloudil na své vyjížďce kníže sv. Václav. Žíznící spatřil jelena, který před ním ve skále vyhrabal pramen čisté a léčivé vody. Kníže Václav tuto studánku pojmenoval Pučka. Na jejím místě později vznikly oblíbené Svatováclavské lázně, u nichž byl v 19. století postavena restaurace s tanečním sálem. Dne 11. března 1848 se zde konalo shromáždění lidu, na které navazovaly revoluční bouře roku 1848.
Reslova ulice
Resslova ulice spojuje Jiráskovo a Karlovo náměstí. Měří cca 320 m. Ulice původně končila mezi kostely sv. Václava a sv. Cyrila a Metoděje. K Vltavě byla prodloužena až po zbourání Svatováclavské věznice v roce 1893.
Nese název na počest českého vynálezce Josefa Ludvíka Františka Ressela. Od 17. století do roku konce 19.stol. se jí říkalo podle obecní kovárny, která byla na rohu ulic Myslíkovy a Spálené, Nad Hurtem nebo u Hurta. Od roku 1894 je používán současný název.
Ulice se zapsala do historie dějin českého národa tím, že zde v roce 1942 položili své životy parašutisté, kteří provedli atentát na Hendricha. Ukrývali se v kostele sv. Cyrila a Metoděje.
Ulice slouží pro automobilovou dopravu a pro pěší.
Kostel sv. Cyrila a Metoděje
Barokní kostel, který byl vystaven v letech 1730-1736 architektem byl Kilián Ignác Dientzenhofer (Břevnovský klášter, Loretu, Klmentinum, kostel sv. Jana Nepomuckého)
Stavba byla původně zasvěcena sv. Karlu Boromejskému
Fresky v interiéru, znázorňující výjevy z legendy sv. Karla, jsou od Karla Schöpfa, autorem štukové výzdoby z 18. stol. je Michal Ignác Palliardi.
29. 9. 1935 byl slavnostně zasvěcen sv. Cyrilu a Metodějovi a stal se sídlem pravoslavného biskupa Gorazda, jehož občanské jméno bylo Matěj Pavlík.
Kostel se hluboce zapsal do naší historie za okupace. Ukrývali se zde parašutisté, kteří se účastnili příprav a atentátu na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha. V kostele jich bylo sedm- nejznámější JoseF Gabčík a Jan Kubiš neboť sami provedli 27. května 1942 vlastní atentát na Heydricha.
Po válce byl kostel v letech 1945 - 47 opraven a byla zpřístupněna i krypta. Památku parašutistů připomíná bronzová pamětní deska
V chrámu sv. Cyrila a Metoděje byl 28. 9. 1995 otevřen Národní památník obětí heydrichiády. V roce 2002 byl památník přejmenován na Národní památník hrdinů heydrichiády ( do Prahy poslán Reinhard Hendrich – jmenován říšským protektorem -> zavedeno stanné právo = popravy představitelů odboje, masové zatýkání, rozbíjení odbojových skupin, vyhlazení Lidic a Ležáků u Chrudimi)
